Anastasie – poustevnice z tajgy

Zhruba před 8 lety se mi do ruky dostala kniha od Vladimíra Megreho – Anastasia. Bylo to v době, kdy jsem se cítil hodně špatně. Umíral jsem za živa. Nic mi nedávalo smysl, byl jsem nenaplněný a nešťastný. Hledal jsem, mé srdce toužilo po něčem jiném.

Kniha Anastasia byla jako závan čerstvého vzduchu, během krátkého času jsem přečetl všechny díly z celé série Zvonící cedry.Anastasia Při čtení jsem pociťoval hluboké souznění, uvědomění, spoustu krásných emocí. Smál jsem se i brečel dojetím. Myšlenky a obrazy, které Anastasia popisuje se hluboce dotýkaly mojí duše.

Anastasia vytvořila obraz radostné a šťastné budoucnosti. Zároveň mi odhalila a ukázala směr, kterým se lidstvo ubírá a dala mi možnost jasně uvidět místo, do kterého my lidé směřujeme.

Její slova ve mně zažehly plamen, rozezněly moje srdce. Je dosti možné, že nové radostné obrazy budoucnosti, tak jak je Anastasia popisuje a předává prostřednictvím knih, zažijí až moji potomci za stovky let, ale důležité je, že nyní vykročím novým směrem.

Bylo to jako kdyby volala mé jméno!

Otevřel jsem oči, rozhlédl se. Pár kroků přede mnou byla hluboká černá propast. Do té doby jsem neviděl a neuvědomoval jsem si kam jdu. Prostě jsem šel. Uvěřil jsem, že je to jediná cesta, kterou mohu kráčet. Byl jsem jako náměsíčný, spal jsem. V omámení jsem vešel do úzké temné chodby, šel dál a dál, cítil jsem chlad, strach, nemohl jsem dýchat, ale stále jsem kráčel dál. Někde v té temnotě na mě čeká smrt.

Znovu ten hlas, volá mé jméno!

Otáčím se. Vidím světlo!  Dlouho jsem světlo neviděl. Je to krásné a já zjištuji, že nemusím pokračovat.

Uvědomil jsem si nesmyslnost setrvávání na této cestě. Jdu zpět za světlem, zpátky domů. Stále ještě kráčím v této chodbě, ale už vidím a cítím domov, mám jasný směr a vím kam jdu. Paprsky slunce už mi ukazují cestu. Je mi líp. Mohl bych celý život chodit ve tmě, ale také se mohu zastavit a rozhlédnout se!

Mé srdce si vzpomíná na Domov, na lásku mé matky a náruč mého otce (metaforicky). Na  domov plný stromů, květin, čisté vody, vzduch nasycený sluncem, vůní přírody, vánek, který hladí po tváři, všude plno plodů. Už slyším zpěv ptáků, bzučení broučků, všude pobíhají zvířátka, mezi nimi se brzy znovu zhluboka nadechnu a narovnám v nekonečném prostoru JÁ = ČLOVĚK = TVŮRCE.

I když jsem uviděl její způsob života, seznámil se s jejími názory, přece se mi zdála nějakou nereálnou, nehledě na to, že seděla vedle a bylo možné se jí jednoduše dotknout. Vědomí, zvyklé používat jiná kritéria ocenění, ji nepřijalo jako existující realitu.“ (VM1: 141.) 

Lidé nemohou dávat takové otázky [existuje Anastasia, nebo sis všechno vymyslel?]. Pocítí ji hned, jen co se dotknou knihy. Ona je v ní také. Takové otázky mohou dávat iluzorní lidé, neskuteční.“ (VM2: 165.) 

„Zatímco mudrcové uvažují, existuje-li vůbec, nebo ne, ona jednoduše koná.“ (VM4: 147.) 

„Pochybnosti brzdí odpor, právě proto existuji pro ty, pro které existuji. Jsme spolu s nimi, jsme vedle sebe a jeden u druhého v srdci. A ještě popřemýšlej, dokážeš to pochopit. Já existuji, protože jsou oni. Jejich síla je budovat, tvořit, ne ničit. Oni tě pochopí, podpoří a v myšlenkách budou s tebou.“ (VM3: 139.) 

Ukázky z knih si můžete přečíst na stránkách nakladatelství ZVONÍCÍ CEDRY ZDE.

Malé překvápko na závěr pro všechny čtenáře mého blogu:

Jedná se o ebooky – ePrůvodce cestou za Svobodným Domovem.  Více se dozvíte na webových stránkách Svobodný Domov, kde si mimo jiné můžete ebooky stáhnout.

DOKONČENÉ ETAPY:

I. etapa – Poznání svého pravého záměru při stavbě domu – ke stažení 

II. etapa – Hledáme místo pro život aneb jak si zajistit pozemek pro stavbu domu

Petr Vytlačil
Jsem stavař a nadšený propagátor vědomého stavění v souladu s přírodou. Rád bych ukázal, že je možné, dělat věci jinak, než je "běžné", ušetřit si tím peníze, vyvarovat se stresu a žít tak naplněnější život. >Můj příběh si můžete přečíst zde >>
Komentáře