DEMOKRACIE – démon Kracios

K zamyšlení budu citovat úryvek z knihy NOVÁ CIVILIZACE ze série knih o Anastasii od Vladimíra Megreho. Knihy vřele doporučuji, vydalo nakladatelství Zvonící cedry.

Před shromážděnými Kracios (žrec) začal svou řeč:

„To, co teď uslyšíte, nesmí být nikým zapsáno nebo vyprávěno. Kolem nás nejsou stěny a má slova nikdo mimo nás neuslyší. Vymyslel jsem způsob proměny všech lidí v otroky našeho faraóna. Není možné toho dosáhnout pomocí početného vojska a vyčerpávajících válek. Ale udělám to několika větami. Uběhnou pouze dva dni po jejich pronesení a uvidíte, jak se začne měnit svět. Dívejte se: dole dlouhé řady otroků, zakovaných do řetězů, nesou po jednom kameni. Střeží je mnoho vojáků.
Vždy jsme si mysleli, že čím více otroků, tím je to lepší pro stát. Ale čím více
otroků, tím více se musíme obávat jejich vzpoury. Posilujeme ochranu. Jsme nucení dobře krmit své otroky, jinak nedokážou vykonávat těžkou fyzickou práci.
Ale stejně jsou líní a mají sklon k buřičství. Dívejte se, jak se pomalu pohybují, a zlenivělá stráž je nepopohání karabáčem a nebije ani zdravé a silné otroky. Ale budou se pohybovat mnohem rychleji. Nebudou potřebovat stráž. Strážci se také promění v otroky. Udělat něco takového lze následovně.

Ať dnes před západem slunce hlasatelé rozšíří faraónovo nařízení, v němž bude řečeno: „S úsvitem nového dne se všem otrokům daruje úplná svoboda. Za každý kámen přinesený do města bude svobodný člověk dostávat jednu minci. Mince bude možné vyměnit za jídlo, oblečení, příbytek, palác ve městě nebo za samotné město. Ode dneška jste svobodní lidé.“‚
Když si žrecové uvědomili to, co Kracios řekl, jeden z nich, nejstarší, řekl: „Jsi démon, Kracie. To, co jsi vymyslel, zaplaví démonizmem množství pozemských národů.“

„Ať jsem démon a to, co jsem vymyslel, ať lidé v budoucnu nazývají demokracií.“


Při západu slunce bylo otrokům ohlášeno nařízení, které je ohromilo a mnozí celou noc nespali a přemýšleli o novém šťastném životě.

Následující ráno žrecové a faraón opět vyšli na plošinu umělé hory. Obraz, jenž vyvstal před jejich očima, byl ohromující. Tisíce lidí, bývalých otroků, o závod tahaly stejné kameny, co dřív. Zalévajíce se potem, mnozí nesli dva kameny. Jiní, kteří měli jeden, běželi a zvedali prach. Někteří strážci také tahali kameny. Lidé, kteří si mysleli, že jsou svobodní – vždyť jim byly sundány okovy- se snažili získat co nejvíce vytoužených mincí, aby si vybudovali šťastný život.

Ještě několik měsíců Kracios strávil na své plošině, s uspokojením pozoroval to, co se dělo dole. Změny byly obrovské. Část otroků se spojila do menších skupin, udělala si vozíky, naplnila je až nahoru kameny, a zalévajíc se potem, tlačila tyto vozíky.

„Vynaleznou ještě mnoho zařízení,“ s potěšením si v duchu říkal Kracios, již
se objevily vnitřní služby: roznášecí vody a jídla. ‚Část otroků jedla přímo za chůze, nepřála si ztrácet čas na cestu do baráku, aby se najedla, a platila lidem za obsluhu vydělanými mincemi. ,To jsou věci: i lékaři se u nich objevili, přímo za chůze poskytují pomoc zraněným, a také za mince. Dokonce si zvolili hlídku dopravní bezpečnosti. Brzy si zvolí náčelníky, soudce. Ať volí: vždyť si myslí, že jsou svobodní, ale podstata se nezměnila, stále tahají kameny…‘

A takhle běží tisíciletími, v prachu, zalévají se potem a tahají těžké kameny. I dnes potomci těch otroků pokračují ve svém nesmyslném běhu…“
„Zřejmě máš na mysli prosté zaměstnance, Anastasie ? Patrně s tím lze souhlasit, ale nelze zařadit do kategorie otroků vedoucí podniků, úředníky, podnikatele.“
„Vidíš v nich nějaký rozdíl, Vladimíre, tak ho zformuluj, v čem spočívá ?“
„Vtom, že jedni pracují, tahají kameny jako otroci. Druzí řídí toto tahání, moderně řečeno – výrobní proces.“
„Ale vždyť řízení je také práce a dosti často složitější než nošení kamenů.“
„Celkově ano, podnikatelé musí víc přemýšlet. Jejich mysl je od rána do večera zaměstnána prací. Z čehož plyne, že faraón, prezident a kancléř jsou také otroci?“
„Ano, je to tak. Stali se otroky také žrecové, kteří vykonali osudný čin.“
„Ale pokud existují otroci, musí existovat otrokáři. Kdo jsou ? Když mezi
ně nezařazuješ ani žrece ?“
Otrokářem je umělý svět, vytvářený lidmi. A strážci u většiny lidí sedí uvnitř nich, šlehají je karabáči a nutí je vydělávat mince.“
„Smutný obraz a vypadá bezvýchodně. V uplynulých tisíciletích vznikaly a zanikaly celé říše, měnila se náboženství, zákony, ale v tom hlavním se nic nezměnilo: jak byl člověk otrokem, tak jím zůstal. Copak doopravdy není možné takový stav napravit ?“

„Je to možné.“
„Jak ? A kdo je schopen tohle udělat ?“
„Obraz.“
„Co znamená obraz ? Jaký ?“
„Obraz, který ukáže lidem jinou situaci. Posuď to sám, Vladimíre, ti lidé, kteří dnes prostřednictvím peněz řídí svět, si myslí, že štěstí mohou člověku přinést pouze moc a peníze. A většina lidí, která se snaží vydělávat mince, je o tom přesvědčuje.
Ale často, velice často vítězové nesmyslného závodu trpí. Dosahují iluzorních výšin a pociťují víc než ostatní nesmyslnost svého života. Ukážu ti obrázek z budoucího života, popiš jej, ať se promění ve skutečnost.“

… Následuje poučná inspirativní kapitola s názvem MILIARDÁŘ

Petr Vytlačil
Jsem stavař a nadšený propagátor vědomého stavění v souladu s přírodou. Rád bych ukázal, že je možné, dělat věci jinak, než je "běžné", ušetřit si tím peníze, vyvarovat se stresu a žít tak naplněnější život. >Můj příběh si můžete přečíst zde >>
Komentáře