Ladovská láska k prostému lidství, venkovu a přírodě

„Ladovská“ láska k prostému a čistému lidství, obdiv a úcta k venkovu, přírodě  a mnohem víc co ani neumím slovy vyjádřit, ale cítím, že to vše stejně jako  Josef Lada, mám uvnitř sebe pevně zakořeněné. Přestože se Josef Lada narodil o téměř 100 let dříve než já, jeho dílo se mnou z nejrůznějších důvodů souzní, je mi blízké, dotýká a zahřívá mě u srdce.

Josef Lada dokázal a dodnes dokáže jedinečně předat a oživit v nás pocit blízké sounáležitosti s  přírodou, venkovem a prostým lidstvím. Jsem přesvědčen, že uvnitř má tuto blízkost každý člověk, byť se třeba na venkově nenarodil.

Z jeho obrázků i textů srší život, radost, prostota v nejlepším slova smyslu, pokora a zároveň jistý klid, který dnes postrádáme víc než cokoli jiného.

Čtyři obrázky české krajiny s hrajícími se dětmi rozdělené dle ročních období.

Josef Lada – čtyři roční období a dětské hry

V jedné takové malé kavárně se mi nedávno náhodou dostala do ruky knížka s názvem „Vyprávění  o Josefu Ladovi“. Byla to spíš taková brožurka, která byla jako samostatná neprodejná příloha k nějaké Ladovi knize. A v ní jsem se dočetl, jak vnímali a vnímají Josefa Ladu tehdejší umělci, spisovatelé, známí i rodina. Dovolím si zde ocitovat dvě krátké zamyšlení nad člověkem Josefem Ladou a  jeho dílem. Bylo to velmi zajímavé čtení, které mě inspirovalo a v antikvariátu jsem si hned objednal jak tuto brožurku, tak  knihu Kronika mého života. A skutečně! Kniha je tak krásně lidsky napsaná, úplně vás přenese na venkov do Ladova dětství a pohladí na duši. Určitě doporučuji. Vše o čem se zde zmiňuji na vás dýchne měrou vrchovatou. Teď už cituji zknížky „Vyprávění o Josefu Ladovi“:

 

„Když jsem byl malý kluk

Když jsem byl malý kluk, dostal jsem jednou k Vánocům knížku s obrázky zvířat Josefa Lady. Byl jsem u vytržení. Hemžilo se tam veselými kočkami a psy, velmi nepochopitelně nakreslenými. Znal jsem tenkrát jen malého čtenáře, kde byly obrázky černé a řádně vystínované, ty jsem měl velmi rád, ale nijak mne nevzrušovaly. Dlouho jsem přemýšlel, proč ty tlusté čáry a nestínované barevné plochy jsou tak přátelskými stromy nebo krtky.

Byl jsem v letech, kdy strom je strom, leda snad ještě na to, aby se na něj lezlo, a kámen je na házení.

Nevymyslil jsem tenkrát, proč ty stromy jsou živé, ale věděl jsem, že jsou živé, a to už bylo dost.

Zkoušel jsem vymodelovat jednu veverku, která mne zvlášť zaujala, nikdy mne nenapadlo tu veverku kreslit, ačkoli bych to byl asi dost slušně svedl. Rozhodně se mi víc líbila tlustá jadrná veverka z hlíny.

A potom už jsem viděl všechny věci živé. Naučil jsem se dívat dolů na malé nevzhledné travičky, které by nikoho nenapadlo nakreslit, na kamínky v potoce, na brouky a žížaly. Dodnes stejně jako tenkrát cítím přesně totéž, když vidím první petrklíč. Tu ostrou jarní radost, kterou známe všichni. Touha po otloukání píšťaliček, koupání a sáňkování. Je to stejné jako tenkrát.

Někdy se říká, že venkov není takový, jak jej Lada kreslí. Ať je nebo není, pro mě bude vždy nejkrásnější.

Je to touha po venkově, po přírodě v nás, kteří žijeme skoro celý život v městě, ale ještě jsou stále v nás kořeny dědečků z vekova, ještě dnes se díváme z tramvaje nebo auta na měsíc a říkáme si: Má kolo – bude pršet. Věřím, že když prší na Medarda, nestojí léto za nic. Věřím na Ladovy vesničky a hospoda věřím, že se tam jednou nastěhuji a že budu sedět pod lipou a dívat se, jak se nad krajem stmívá a třepetá se první hvězda.

Měl jsem psát o panu Ladovi a psal jsem o sobě, ale jinak to asi nejde. Jeho život jsou ty obrázky, a ty obrázky jsou v nás a tady říkám, co pro nás znamenají.

Není to tedy o mně, ale o nich.

Musí to být krásný pocit, když se Mistr lada ohlédne zpět.

Jiří Trnka – 1957“

Fotografie Josefa Lady s kocourem v náručí

Mistr Josef Lada

„O LADOVÝCH OBRÁZCÍCH

….O Josefu Ladovi neřeknu jen, že je to malíř, ale řeknu, že to je český malíř, čarodějný, a přece jen docela prostý, jak je to souzeno nezkaženým lidem této země, dobromyslný a srdečný. Nač sáhne, to probudí k životu jako kouzelník a dobrý člověk.

Řekne se: Lada maluje nejraději zvířata, a ta jsou přece již od přírody živá. Ouha! Malíři našeho dětství na takové zvířátko sáhli, a ono se od té chvíle již nepohnulo. Jejich kozy nejvýše mečely, jejich oslové dosti obstojně hýkali, jejich krávy bučely, byla to zkrátka podle přírodopisu němá tvář.

I kdybych to nezavrhl výtvarně, zavrhl bych to didakticky: dítě nemá být vedeno k pýše. A dítě má být vedeno k souzvuku s celou přírodou, s celým světem. Řeknu, že smutek z těch němých, oficiálních zvířat byl snad také nejasným smutkem z lidské samoty, která nás přepadne vždycky kdykoli si hrajeme na pány přírody, na pány světa.

A přece je: naše největší štěstí je v pocitu jednoty s ním, naše největší radost je v družbě s veškerenstvem, kde i kámen žije, natož stromy, natož zvěř.

Dalecí a neznámí tvůrci lidových říkadel tomu dobře rozuměli, když třeba zpívali:

Naše kráva strakatá / měla pěkná telata.

Jedno vzala do rance/ ukázat ho Marjánce.

Kdo by řekl, dívaje se na školní obrázek krávy, přivázané ke žlabu, že má také své mateřské starosti, svou ctižádost, svou touhu pochlubit se telátkem, které přivedla na svět, a svůj spravedlivý nárok na pochvalu za všechno hrdinství těžké chvíle? A hle, ona se jde pochlubit Marjánce, nikoli jen, řekněme paní krávové ze sousedství!

A tu má své kořeny Josef lada. A tu jsou domácké zdroje jeho vidění, jeho cítění jeho myšlení, a právě tak zdroje osobité, a přece jen tak česky typické výtvarnosti. Je to jeho hluboce vnitřní záležitost, záležitost jeho kořenů, a právě proto žádný vnějškový svéráz, lípa, Hradčany, rozplizlá, pivní sentimentalita, čouhající kopyto tendence. A také žádná podfuk a jen lidská, realistická pravda, toliko ostřeji zachycená ve svých směšnostech, tak komických v polidštěné tváři zvířete.

Josef Kopta – 1928“

Obálka knihy Josef Lada DĚTEM

www.albatros.cz

Právem můžeme byt na našeho českého velikána hrdí. Škoda, že už Ladovy obrázky nezdobí učebnice našich nejmenších dětí, jsem přesvědčen, že by to bylo ku prospěchu všech, probudit v dětech sounáležitost, lásku k životu a přírodě a úctu  k venkovu.

Pasáčci pečou brambory, okolo se pasou krávy a koza a v pozadí je malebná česká krajina s venkovským stavením a kostelíkem

Josef Lada – na pastvě

Petr Vytlačil
Jsem stavař a nadšený propagátor vědomého stavění v souladu s přírodou. Rád bych ukázal, že je možné, dělat věci jinak, než je "běžné", ušetřit si tím peníze, vyvarovat se stresu a žít tak naplněnější život. >Můj příběh si můžete přečíst zde >>
Komentáře
  • NOVINKA – ePrůvodce cestou za Svobodným Domovem

    Každý člověk, zvíře i rostlina potřebuje ke svému spokojenému životu určitý prostor, místo s pro něj vhodnými podmínkami PRO ŽIVOT. A to je přesně ono, to na čem skutečně záleží! Toto je třeba poznat! I s tímto Vám pomůže náš ePrůvodce. Finanční dar za stažení ebooku není podmínkou, je dobrovolný na základě férové individuální hodnoty, kterou sám uzná každý čitatel až po přečtení ebooku.

  • Zpracování a ochrana osobních údajů

    Stisknutím tlačítka „Souhlasím…“, souhlasíte s tím, že Vám pošlu na vložený email výše zmíněný ebook  a dále vám budu posílat jen emaily se stejnou nebo příbuznou tématikou – tedy zajímavým obsahem stavebnictví, zakládání Svobodných Domovů a Rodových statků a souvisejících témat.

    Pro získání ještě potvrďte ověření emailu, které vám bude do schránky ihned odesláno. Emaily Vám nebudu zasílat moc často. Pokud narazím na zajímavou tvorbu někoho dalšího, rád dám o jeho práci vědět. Pokud už nebudete chtít email newslettery dále dostávat, kdykoli můžete odhlásit a tento souhlas odvolat prostřednictvím odhlašovacího odkazu v každé kampani. Více o našich zásadách zpracování osobních údajů zde.

  • eBook DÁREK PRO VÁS

    1 NEJDŮLEŽITĚJŠÍ RADA, JAK UŠETŘIT PŘI STAVBĚ RODINNÉHO DOMU, díky které můžete ušetřit statisíce, aneb nad čím je dobré se zamyslet, než se rozhodnete stavět svůj nový dům. Zjistíte, čím je třeba začít, pokud chcete mít svobodný a zdravý Domov. Úděláme společně první 2 krůčky na cestě k vašemu SVOBODNÉMU DOMOVU.

  • Nejnovější příspěvky
  • Najdete nás na facebooku