Svobodná práce

Dnes s Vámi sdílím krásný text o tom, co je to Svobodná práce. Text mě oslovil v testech z českého jazyka pro cizince:

Ideální svobodná práce je řemeslo. To spojuje dvě potřeby: člověka živí a dává mu příležitost projevit svou osobnost. Kovář, krejčí, stolař, košíkář … ti lepší z nich se stávali umělci: uměli přimět zákazníka, že si koupil něco, co ani nepotřeboval. A i některá jiná povolání mohou člověka těšit, protože hoví jeho sklonu ukázat se, předvádět a ukájejí jeho potřebu být s lidmi, sdílet s nimi duševní život. Od holiče po … ano, i úřednictvo.

Úřad je pozicí trošku nadřazenou. Nemluvě o učitelství: kde pracovním nástrojem je celá člověkova duševní a mravní výbava, již utváří … ano budoucnost. Psaní je řemeslo; když se tím člověk živí, jako já. Jako řemeslník také můžu esteticky přesáhnout holý účel své práce.

Zvláštním řemeslem a tvorbou je rolnictví. Mít kousek půdy vždy znamenalo mít kousek jistoty. Rolník je podivuhodně vázaný a zároveň svobodný. Podle své zkušenosti, inteligence a schopnosti přírodu zároveň formuje. Rolník stvořil naši krajinu. Když si rolník jednou všimne, co se dá dělat, dává do práce svou představu světa.

Chalupa na kopci, chalupa na svahu, na břehu potoka, pod stromem, jsou přece už obrazy! A přece skoro v každém z nás ten náboj k tomu je. Zahrádka, zahrada dávají příležitost uskutečňovat náš vztah k vesmíru. Lapit zákon a prací do něj vniknout a stvořit dílo, jaké umím.

Každého roku pěstoval jsem fazoli. Kvetoucí fazole pne se po plotě: to je obraz. Postavil jsem pro ni tedy plot. Každý rok mně ji ožírají slimáci a loni ji sežrali, takže vůbec nevyrostla, posyp popelem nepomáhal. Napadlo mi nasadit ji do truhlíků a vzešlou pak teprve k jejímu plotu. Jdu to udělat.

Kdo ví, třeba vám přinese toto cvičení  z českého jazyka „pro cizince“ nějaké důležité uvědomění.